Zdarec

Tenhle blog byl založen hned z několika divných důvodů.
1) Jsem divná a potřebuju psát o svém životě. Tahle úchylka se pohybuje na hranici egoismu, občasné samoty a volání múzy.
2) Našla jsem pár svých starých deníčků a všechny stály za hovno. Styděla bych se za to. Proto postupně všechno dopíšu sem a všechno spálím (nebo zamknu do trezoru s přístupností až za milion let, protože se ukáže moje slabost pro schraňování věcí a vzpomínek). 
3) Můj život je natolik *ehm* domyslete si tisíc různých přívlastků, že jej nejde obhajovat veřejně. A tak to zbaběle dělám anonymně.

   Taaak. Konečně bych se jednou chtěla zkusit popsat "bez publika". Na blogu, kde prozrazuji svoji identitu je to těžký, ale zatím jsem toho moc neprozradila (a navíc to nikdo nečte), takže by to mohla být sranda.
Moje jméno je celkem fajn, nic zvláštního. Můj vzhled se fakt zlepšil od doby základky, jako fakt. Když projíždím staré fotky, říkám si, jak jsem panebože mohla tak vypadat. Žádné roztomilé děcenko. No jako jídlo jsem měla ráda vždycky... a sport, ten míň. Ale věci se změnily. Jídlo, to mi však zůstalo.
   Byla jsem hodný blbeček. Hodně dlouho a taky toho celkem lituju, všechny moje problémy z toho prakticky klíčily. Blbá blbá blbá. Všechno jsem všem tolerovala, žádný ostrý lokty. Ano ano lásko, promiň, odpustíš mi? Prostě kdyby mi to nedošlo, můžu taky skončit jako týraná žena, a že jich není málo. A šikanu, tu jsem si taky zkusila. Ale není to zas tak negativní žejo, dala jsem se na humanitu, třeba to jednou využiju v praxi, všechny ty věci, co jsem si na sobě vyzkoušela. Zažila jsem taky svoji první velkou lásku, která mě ještě teď tak úplně neopustila, ale jsou to spíš romantický vzpomínky, s realitou to nemá nic moc společného a nijak mě to už (díkybohu!) neovlivňuje. Mám štěstí na hodný kluky, kteří jsou fakt hodný, ale většinou mě nechtěj. Haha. Tak to je fakt výhra.
   Moje rodina je na střípky jakože fakt dost. Jsem the only child, sere mě to celý život, ale teď už na to mám jiný pohled (not my fault). Vždycky jsem si myslela, že mám dobrý vztah s rodičema a že mě mají rádi a že je to v normálu. No a pak se všechno převrátilo naruby. Detaily nejsou zapotřebí, já si je domyslím, až si tohle budu znovu číst. Jedna babička je super, děda už tu není, ale ty vzpomínky mi nikdo nevezme. Oba jsou to skvělí lidi, mám je fakt moc ráda, díky Vám! No a s tou druhou je to trochu těžší, ale to jsou problémy někoho jiného, né moje. A tak nějaký ty bratrance mám, ale to není žádné terno. Oba strýcové jsou totiž nepovedení a jejich děti to asi mají po nich. O mých rodičích si všichni myslí, že povedení jsou, ale taky že jsou na omylu. Jsou pěkně porouchaní. No a když se dva takoví dají dohromady, co z toho má vylézt..
   Ale pryč od rodiny. Stále věřím, že třeba mě tady čeká něco dobrého, že vesmír pracuje. I po tom všem věřím v lásku, pravdu, přátelství a takový ty, pro většinu lidí, naivní a nepoznané věci. V tomhle jsem blbeček zůstala, ve vztazích snad už ne. Jsem prostě jiná než většina, po boku které každodenně žiju. Žádnej swag ani skinny legs, žádný ožíračky ani party all night, i když někdy by mi to nevadilo. Nejsem ani nějaká bitch a nemám svoji bestie, nevstávám z postele jako nachystaná na molo, mám celulitidu a strie a sem tam nějaké to akné. Mám ráda gaye, shipuju je, no a taky Larryho a 1D, což mě automaticky řadí mezi vlhké třináctky. Je mi 16, by the way. Mám smysl pro módu, ale mainstream ji moc nechápe, zatím, žejo. Taky mám vegetariánské myšlenky (moje sjupr rodina mě do masa někdy nutí, takže se za něj nemůžu prohlásit, což je škoda, ale i tak to na mém názoru nic nemění). No a mám ráda psaní. To asi vidíš, žejo. Nejsem moc ukecaná, co se týče neznámých lidí (rozuměj většina lidí, kteří jsou v mém životě), ale pokud jsem v náladě nebo s někým, kdo je fajn a dobrej člověk, moje komunikace nezná meze. Je vesmírná. Haha. Mám ráda věci, knížky, pastelky, fixy, prostě hrabání se v krámech. A taky mám úchylku na boty, Anglii, sukně, které nenosím, ponožky a Kellynu (žába plyšák).

A tak jako dneska jsem to asi trošku rozšoupla, tak zas příště, kamarádi (neberte to oslovení vážně, jen si zkouším, jaký to je).